Návštěva zámeckých zahrad — co vidět a zažít
Přehled toho, co vás čeká v zámeckých zahradách. Od historických staveb přes vzá...
Číst více →Jak vznikl jeden z nejznámějších arboret v Česku. Od založení až do dnešní doby — pečlivě vybrané rostliny z celého světa.
Když se v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca rozhodl založit v Průhonicích park, měl v hlavě jediný sen — vytvořit místo, kde se budou pěstovat rostliny ze všech koutů světa. Nebyla to snadná cesta. V té době se věřilo, že v Čechách se některé rostliny jednoduše nemohou rozmnožovat, že jim chybí vhodné klima. Hrabě však věřil jinak.
Dnes víme, že se zmýlil. Průhonický park je totiž jedním z největších stromořadí v Česku a jeho sbírka obsahuje přes 2000 druhů stromů a keřů. Není to jen krásné místo na procházku — je to vlastně žijící encyklopedie, kde se každý stromek vypráví příběh o nějakém koutu našeho světa.
Hrabě Silva-Tarouca byl osobností, která měla vizi. Nebyl to jen sběratel rostlin — byl to také snílek, který věřil, že botanika může být krásná. Přizvali si nejlepší zahradníky z Evropy. Postupně se park rozrůstal. Začínalo se s evropskými stromy, ale brzy přibývaly egzotické druhy z Asie, Ameriky a dalších kontinentů.
Každý strom se sem dostával s příběhem. Není to tak, že by sem prostě přivezli semínka a zasadili je. Byl tu proces výběru, testování, kultivace. Některé rostliny se tady podařilo vypěstovat vůbec poprvé v Evropě. To je to, co dělá Průhonický park tak jedinečným.
V parku se dnes nachází osm hlavních sbírek. Každá má svou historii a svůj účel. Jsou tady sbírky jehličnanů, listnatých stromů, azalek, a dokonce i sbírka stromů, které se podařilo vypěstovat jako bonsaje. Když sem přijdete v létě, vidíte jednu věc. Když se vrátíte na podzim, park je úplně jiný — plný barev, kterou byste jinde nenašli.
Osobně si myslím, že nejkrásnější část je v květnu a červnu, kdy kvetou všechny azalky a rododendróny. Ale to je jen můj názor. Každá roční doba má tady svoje kouzlo. Předjaří, kdy se všechno začíná probouzet? Podzim s jeho barvami? I zima má svou čar — když vidíte morfologické prvky stromů bez listů, je to jako vidět jejich skutečnou strukturu.
Po smrti hraběte Silva-Taroucky v roce 1910 by se mohlo zdát, že projekt skončí. Není to tak. Park pokračoval dál, i když měl různé osudy — včetně vypořádání se s válkami a dobou, kdy se soustředil na vědecký výzkum místo na krásnou krajinu.
Dnes je Průhonický park součástí Akademie věd. To znamená, že se zde nejen provádí vědecký výzkum, ale také se pečlivě uchovávají historické sbírky. Není to jen park, kam si jdete sednout na lavičku. Je to také laboratoř, kde se zkoumá, jak se rostliny mění, jak se přizpůsobují klimatu a jak lze lépe chránit biodiverzitu.
Tento článek poskytuje historický a vzdělávací přehled Průhonického parku. Informace jsou založeny na dostupných historických záznamech a veřejně dostupných zdrojích. Pokud plánujete návštěvu, doporučujeme ověřit si aktuální otevírací dobu a provozní informace přímo na webových stránkách Průhonického parku nebo si zavolat na místní informační centrum.
Průhonický park není jen historická curiosita nebo turističkou atrakcí. Je to živý příběh o tom, jak jeden člověk s vizi a rozhodností mohl změnit krajinu a vytvořit něco, co přetrvalo více než 140 let. Každý strom tady je jako kapitola v knize — některé kapitoly jsou staré, některé jsou nové, ale všechny dohromady vytvářejí něco nádherného.
Když sem přijdete na procházku, ať už jste botanik, historik nebo jen někdo, kdo rád trávit čas v přírodě, park vám něco řekne. Každý strom, každá alej, každý kout parku má svou historii. A to je to, co z něj dělá místo, které stojí za návštěvu znovu a znovu.